MUDr. Marcela Prokopová
- Absolventka LF UPOL 1995.
- Atestace ze všeobecného praktického lékařství a atestace z psychosomatiky.
- Absolventka systemického konstelačního výcviku pod vedením MUDr. Šramové, MUDr. Verného, PhDr. Černého a PhDr. Hajduka.
- Frekventantka výcviku dle Virginie Satirové.
- Pracuji 26 let jako praktická lékařka pro dospělé. Jsem ráda, že jsem ve své praxi mohla zažít doslova exploze nových medicínských objevů, poznatků a technologií. Medicína se mi měnila po rukama, mnoho pacientů s dříve beznadějnou prognózou, je uzdraveno nebo je alespoň výrazně zlepšena kvaliita jejich života.
- Lékařství se atomizovalo, superspecializovalo, rozdělilo na léčení orgánových systémů nebo dokonce jednotlivých orgánů. Modernizace si ale vybrala svou daň. Posuzujeme laboratorní nálezy, výsledky krve, zobrazovacích metod, CTéček, magnetickýh rezonancí a angiografií. Pacient s negativními či hraničními nálezy musí tedy být zdráv. Trpí vztahy mezi lékařem a pacientem. Ne, že by doktor nechtěl, ale mašinerie systému, časový tlak , tlak na výkon mu to neumožní.
- Nemoc ale většinou nezačíná jen narušením normální fyziologie člověka, infekcí, zraněním nebo vnitřními vlivy jako je patologická genetická či vrozená výbava. Formování a propuknutí nemoci souvisí s životními okolnostmi konkrétního člověka, s jeho rodinnými či pracovními vztahy, životním stylem, životními událostmi a okolnostmi.
- Nestačí proto léčit jen tělesné příznaky. Pozornost by měla být soustředěna také způsob prožívání a zpracování životních těžkostí. Emoční konflikty, které se nemohou projevit v oblasti duševní ( to, co můžeme projevovat je mimo jiné dáno společenskými konvencemi, výchovou, kulturními zvyklostmi, rodinnými postoji ) , se mohou projevovat tělesnými příznaky. Situaci komplikuje to, že tyto procesy probíhají často mimo naše vědomí.
- Myslím si, že lékař "jiným" (chcete-li "psychosomatickým") pojetím nemoci i léčby vede ke zcela jinému porozumění sama sebe i nemoci, než je tomu v případě odosobněného, věcného přístupu moderní západní medicíny. Přináší pacientovi větší kompetentnost, zbavuje léčeného pasivní závislosti a přenášení zodpovědnosti nejen za nemoc, ale často i za život na druhé, často na lékaře a terapeuta - tam na opačné straně léčebného procesu.
- Jsem přesvědčena, že pacienta neléčí jen farmakologický přípravek, operační zásah chirurga nebo moderní medicínská technologie. Ale v míře, která není dosud zcela probádána také osoba lékaře. A i lékař (coby lék) může být indikován a dávkován dobře i špatně.